Efectos curativos aneb to, čehož jméno nesmíme vyslovit ….

Efectos curativos aneb to, čehož jméno nesmíme vyslovit ….

Ve španělštině znamená slovo efectos (účinky) a curativos (léčivé) a taková sůl Mar Menor přesně je - BlahoDárná pro lidský organismus a regeneraci. Pokud se solí budete zacházet jako s darem a pokladem, vydá Vám svou sílu, své bohatství, své „efectos curativos“ právě pro Vaše tělo.

IMG_7663as

Pomůže vám…

…při potížích s kožními onemocněními, ekzémech, lupénce (psoriáze), akné

…zmírnit průběh alergií a respiračních obtíží

…při regeneraci poúrazových a pooperačních stavů

…posílit imunitu

…ulevuje při revmatických onemocněních a artróze

…podporuje činnost krevního oběhu

… odbourat stresy a zregenerovat při neuropsychických změnách

 

O efectos curativos z moudré knihy….

Sůl je tu představena jako starý a osvědčený léčebný prostředek, jehož význam dnes bohužel poněkud upadl v zapomnění. Mnozí z nás mezitím dokonce přijali myšlenku, že sůl je něco škodlivého. Nicméně musíme ctít střední cestu - moc soli škodí, ale na druhé straně sůl je k životu nezbytná. Málo soli může způsobit výrazné poruchy látkové výměny. Obě složky soli – sodík a chlorid – upravují tlak tekutin v organismu, chrání před přílišnou ztrátou vody a regulují trávící systém. Bez sodíku by nervy vůbec nemohly přenášet signály.

historii byla sůl velmi cenná, byla opěvována, nazývána bílým zlatem, pátým elementem nebo kvintesencí. Používala se v praktickém životě k uchování potravin, vydělávání kůží, k vaření, ale byla ceněna i pro své efectos curativos (překl. léčivé účinky).

Nejstarší zmínka o použití soli v medicíně pochází od slavného egyptského stavitele a léčitele Imothepa z 3. tisíciletí př.n.l. Popisuje, že sůl vysušuje infikovanou ránu a může se tak léčit zánět. Z Egypta pochází i několik receptů na čípky ze soli, které se používaly jako projímadlo. Existovala směs ze soli, fenyklu, kadidla, česneku a vosího trusu, která se v čípcích používala k urychlení porodu.

V medicínské tradici pokračovali Římané, Řekové. Slavný vojenský lékař Dioskurides doporučoval jako projímadlo „mořské víno“(směs mořské a dešťové vody a medu). Slaným octem používali k ošetření vředů, pokousání od psů, uštknutí od hadů, bodnutí štírů. Lékař pozoroval, že mořská voda odvádí z těla „hlen a žluč“ a dále popisuje , jak teplé obklady z mořské vody a její vdechování „stahují a rozhánějí“.Zmínil se i o mořské vodě jako dobrém léku na nervová onemocnění a koupel v ní pokládal za užitečnou „při trvale špatném zdravotním stavu těla a nervů“.

Léčitelská tradice pokračovala i ve středověku a to buď starými recepty ze starověku či novými léčebnými postupy, např. Hildegarda z Bindenu používala sůl ve směsích s drcenými kostmi z lososa na špatné zuby. Paracelsus patřil k prvním, který doporučoval koupele ve slané vodě proti onemocnění kůže. Byl nadšený pro „huspeniny soli“, tedy solné koupele.

V lidové medicíně a přírodním léčitelství se povědomí o léčivé síle soli tradovalo celá staletí. Na bolesti hlavy se dělaly koupele chodidel se solí a popelem. Teplé suché solné obklady se používaly při zánětech. Kolem roku 1800 n.l. nastal boom léčivých koupelí ve slané vodě. Lázeňství podporoval lékař Schillera i Goetha Christoph Wilhelm Hufeland. Jeho cílem bylo uvést do harmonie lidové léčitelství s vědeckými poznatky.  

V poslední době byl překonán trend „špatné pověsti“ soli z poloviny 20. století. Lidé si opět připomínají její léčivé účinky. Objevuje se v kosmetice, používá se do koupelí, oceňuje se při léčbě lupénky, neurodermitidy a artritidy. Používá se k inhalacím, výplachům, při nemocech dýchacích cest.

                                                                                                                   (Léčení solí a minerálními vodami, Anita Schweiger)

 

V moři vznikal první život, tak jde jen o klidný návrat ke kořenům, vyzvednutí pokladů a znovuobjevení efectos curativos.

IMG_7778as